Pontiac Firebird: vznik, zajímavosti, motory a historie (1967–2002)

Pontiac Firebird sdílel technický základ s Chevroletem Camaro, ale vždy si držel vlastní charakter. Od prvních „Ram Air“ osmiválců přes filmovou slávu Trans Am až po raritní Super Duty 455 a pozdější WS6 Ram Air čtvrté generace. Níže najdete srozumitelný přehled vzniku modelu, hlavních milníků, motorů a zajímavostí i to, co s Firebirdem (a značkou Pontiac) je dnes.

Pontiac Firebird Trans Am 2. generace na prodej

Vznik: odpověď na éru pony cars

Pontiac Firebird debutoval pro modelový rok 1967 po boku Camara na platformě GM F-body. Základní verze dostala unikátní řadový šestiválec OHC (Sprint měl čtyřkomorový karburátor), většina zákazníků ale volila některý z pontiacovských V8 (326/350/400) a brzy i „Ram Air“ varianty. Vůz tak od počátku nabídl mix vlastní techniky a sdílené koncepce, který se stal typickým pro všechny čtyři generace (1967–1969, 1970–1981, 1982–1992, 1993–2002).

Historie a milníky podle generací

1. generace (1967–1969)

Zdroj: Riley from Christchurch, New Zealand – 1967 Pontiac Firebird 400, CC BY 2.0

První Firebird definoval recept: dlouhá kapota, krátká záď a široká nabídka motorů včetně 400 „Ram Air“. V roce 1969 se představil první Trans Am, ještě vzácná homologace s bílým lakem a modrými pruhy, která nastartovala samostatnou legendu v rámci řady.

2. generace (1970–1981)

Zdroj: François Martinez – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0

Zcela nová karoserie přinesla varianty Esprit (komfort), Formula (sport bez křídel) a Trans Am (vrchol). V těžkých emisních sedmdesátkách se zrodila až mýtická volba Super Duty 455 (1973–74). Nízké série, vysoký výkon a dnes sběratelská modla. A právě v roce 1973 se objevila kapotová „Screaming Chicken“ (opce WW7), jeden z nejznámějších grafických symbolů automobilové kultury. K popularitě Trans Am dramaticky přispěl film Smokey and the Bandit (1977); následující rok Pontiac hlásil nárůst prodejů Trans Am zhruba o 25 tisíc kusů.

3. generace (1982–1992)

Zdroj: Spiritofecstasy – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0

Lehčí, aerodynamičtější F-body přineslo široké spektrum motorů od „Iron Duke“ 2.5 přes 2.8 V6 až po 5.0/5.7 V8. Vrcholem třetí generace je limitovaná 20th Anniversary Turbo Trans Am (1989) s turbem 3.8 V6 z Buicka, která zároveň sloužila jako pace car Indy 500. Testy tehdy naměřily zrychlení 0-60 mph za 4,6 s a čtvrtmíly za 13,4 s, což v té době byla úplná špička sériových aut v USA.

4. generace (1993–2002)

Poslední Firebirdy dostaly nejprve LT1 5.7 V8, od roku 1998 pak LS1. Oblíbený paket WS6 přidal funkční „Ram Air“ sání, tužší podvozek a kola 17″, a u V8 zvedal výkon až zhruba na 305 až 325 koní k podle roku a specifikace. Produkce skončila v modelovém roce 2002.

Motory v kostce (co dělá Firebird Firebirdem)

• Pontiac OHC šestiválec (’67–’68) – rarita mezi americkými pony cars, přinesla kultivovanost a „Sprint“ ladění.
• Pontiac V8 „Ram Air“ a 400/455 – éra vysokých objemů; vrchol tvoří SD-455 (’73–’74) s nízkými sériemi a mimořádným renomé.
• Turbovaný Buick 3.8 V6 (1989 Turbo TA) – technická kuriozita, která z T/A udělala nejrychlejší tehdejší sériové americké auto v akceleraci.
• LT1/LS1 + WS6 – moderní interpretace „Ram Air“, reálně znatelný přínos výkonu i dynamiky.

Aktuální situace: konec značky, ale „Trans Am“ žije po svém

Pontiac jako značka skončil v rámci restrukturalizace GM v roce 2010. Firebird se tak už neobjevil po ukončení výroby v roce 2002. Značka Pontiac je nicméně nadále registrovanou ochrannou známkou GM pro licencování.

Současnou poptávku po „Trans Am“ částečně obsluhují Trans Am Worldwide/Depot.  Specialista, který na základě nových Chevroletů Camaro staví limitované reimaginace (Bandit Edition apod.) s licencovanými znaky a vlastní karoserií; jde o malosériové konverze, nikoli oficiální návrat Pontiacu.