Velorex – Jedna z legend českého automobilismu

21. 7. 2018

I přesto, že se jedná o tříkolové vozidlo potažené koženkou, tak bylo homologováno jako automobil. S nápadem Velorexu přišli bratři Mojmír a František Stránští. Jeden z jejich výrobků si zahrál i ve filmu Vrchní, prchni!, kde jej řídil Josef Abrhám. To ale není vše. Objevil se také v nizozemském filmu Momentky a známém britském motoristickém pořadu Top Gear. Velorex později přišel i se čtyřkolovým modelem, který si můžete vidět ve filmu Ať žijí duchové. Pojďme se tak podívat, jak to s tím Hadraplánem bylo.

Z malosériovky do celého světa

Vše začalo malosériovou výrobou bratrů Stránských. O několik let přišlo znárodnění a započala výroba ve velodružstvu Solnice jako vozítka pro invalidy. Pro řízení Velorexu navíc až do konce druhého tisíciletí stačil pouze řidičský průkaz A. Dnes je již potřeba řidičský průkaz B. To byl jeden z důvodů, proč se stal tak oblíbeným. Jednoduše ho mohl řídit skoro každý. Oněch tříkolových se celkově vyrobilo neuvěřitelných 15 300 kusů. Rozšířily se téměř do celého světa. Jezdí nejen v celé Evropě, ale i v Americe, Asii i v Austrálii. Později vyráběné čtyřkolové modely se již s tak velkým ohlasem nesetkaly. Vyrobilo se pouze 1380 kusů.

velorex

Nejrozšířenější přezdívky

Velorex dostával také nejrůznější přezdívky, které se odvíjely od jeho koženkové karoserie nebo celkové jednoduchosti. Rozšířené byly přezdívky: hadraplán, hadrák, montgomerák, netopýr, hadrolet, pytel na mrzáky, prchající stan či splašené trubky.

První verze bratrů Stránských

Ze začátku se Velorex nejmenoval Velorex. Bratři Stránští ho označili OS-KAR. Ptáte se co to znamená? Je to zkratka pro kára na ose a postaven byl na kolech s 19 palci. Do pohybu ho uváděl motor z motocyklu Jawa 11, jež měl objem 250 cm3. Možná ho znáte pod přezdívkou Pérák.

Vylepšený Velorex 16/250

Jak přišlo znárodnění tak nastala i změna označení. Začal se tak nabízet Oskar 16. Oskar byla jen příjemnější podoba názvu OS-KAR a 16 bylo označení pro velikost kol. V Technickém průkazu byl již označen jako Velorex 16/250. Poháněl ho motor z motocyklu Jawa 250 typ 353 s objemem motoru 250 cm3. I ten má svou přezdívku, a to Kývačka. Od roku 1956 byl vybaven také zařízením pro jízdu vzad. Změn ale proběhlo výrazně více. Zmizely štěrbiny pro vstup chladícího vzduchu ze zadní části a celkovou proměnou prošlo i výfukové ústrojí. Měl jen jednu koncovku, do které se spojovaly svody z obou vývodů. V rámci bezpečnosti dostaly směrová světla standardní uspořádání.

Jak to bylo dále

S  postupem let přišel Velorex typu 16/175 s motorem z tříkolky Čezeta rikša označeným Jawa 505 s objemem 175 cm3. Poté ho vystřídal Velorex 16/350. Tomu bylo přezdíváno „král kol“. Motor sdílel se svým čtyřkolovým bratrem. Byl to Jawa 572 o objemu 350 cm3. Mohl mít mechanickou i hydraulickou spojku. Ke konci výroby byl používán upravený motor z Jawy 350 typ 360.

Ve všech případech znamenalo první číslo velikost kol a druhé byl objem motoru. Motory 350 a 175 měly navíc vedle ručního startování i možnost startování pomocí dynamostartéru.

velorex

Velorexy se musí chránit

Jednoduchost Velorexů mnohé vedla (a stále vede) k nejrůznějším přestavbám, které v mnoha případech skončily znehodnocením vozu. Výjimkou není nahrazení původního koženkového potahu za laminátovou či plechovou karoserii. Po takových úpravách se historická hodnota Velorexu rovná téměř nule. Jeho následná renovace či oprava do původního stavu bude náročná finančně i časově.

Kam se na ně podívat?

Jste fanouškem Velorexů? To nejste výjimkou, tudíž se každý rok pořádá několik srazů speciálně pro Velorexy. Chcete se zajet na některý podívat? Můžete si tak vybrat například mezi Mikulášským srazem Velorexů na Plumlově, Velorex Rally Sosen pod záštitou Velorex klubu nebo Slet prchajících stanů.