Historie automobilky Pontiac: Od solidního šestiválce k legendě muscle cars

Pontiac je značka, která za necelých osmdesát let prošla pozoruhodnou proměnou. Z rozumného a trochu nudného vozu pro střední třídu se stala ikonou americké performance scény, jejíž auta hrála hlavní role ve filmech a televizních seriálech. A pak, na vrcholu své legendy, zmizela.

Začátek jako levnější sourozenec Oaklandu

Pontiac vznikl v roce 1926 jako takzvaná companion značka k dražší automobilce Oakland, kterou tehdy vlastnil General Motors. Šlo o strategii Alfreda Sloana, podle které měl mít koncern auto pro každou peněženku, od nejlevnějšího Chevroletu po luxusní Cadillac. Pontiac měl zaplnit mezeru a nabídnout kvalitní šestiválec za cenu čtyřválce.

Plán vyšel nad očekávání. První model, Pontiac Series 6-27, se prodával tak dobře, že během několika měsíců předčil samotný Oakland. Mateřská značka na tom byla čím dál hůř a v roce 1931 výrobu Oaklandu GM ukončil. Pontiac tak jako jediná companion značka v historii pohltil svého rodiče a do roku 1933 ho zcela nahradil jako samostatná divize. V hierarchii pěti značek GM se usadil nad Chevroletem, ale pod Oldsmobilem, Buickem a Cadillacem.

Jméno značky pochází od náčelníka kmene Odawů jménem Pontiac, který v 60. letech 18. století vedl povstání původních obyvatel kolem Detroitu. Po něm bylo pojmenováno i město Pontiac v Michiganu, kde se vozy vyráběly. Poznávacím znamením prvních desetiletí byly takzvané Silver Streaks, úzké pruhy z nerezové oceli vedoucí od mřížky přes kapotu, a indiánská čelenka v logu, kterou v roce 1957 nahradil červený hrot šípu.

Padesátá léta a proměna v performance značku

Až do poloviny 50. let byl Pontiac značkou solidní, ale fádní. Vozy byly spolehlivé, konzervativní a kupovala je hlavně střední generace. To se změnilo s příchodem manažera jménem Semon „Bunkie“ Knudsen, který se v roce 1956 stal generálním ředitelem divize a rozhodl se značce dodat sportovní image.

Knudsen kolem sebe shromáždil schopné inženýry, mezi nimi Peta Estese a Johna DeLoreana, a nasměroval Pontiac k výkonu. V roce 1957 přišel model Bonneville, výkonný vůz, který se brzy stal vlajkovou lodí značky. Skutečný vizuální obrat ale přišel s modelovým rokem 1959. Pontiac tehdy rozšířil rozchod kol a zavedl koncept Wide Track, který vozům dodal stabilnější postoj i lepší ovladatelnost. Současně se objevila dělená maska chladiče, takzvaný split grille, který se stal poznávacím znamením značky na další desetiletí.

GTO a zrození muscle car éry

Nejdůležitější okamžik v historii Pontiacu přišel v roce 1964. Tehdy John DeLorean a jeho tým vzali střední model Tempest, vložili do něj velký osmiválec o objemu 389 kubických palců, tedy zhruba 6,4 litru, a vznikla legenda. Pontiac GTO.

GTO bývá označován za první pravý muscle car, tedy auto, které do středně velké a relativně lehké karoserie napěchovalo motor z větších vozů. Recept byl jednoduchý a zákazníci ho milovali. Hodně výkonu za rozumné peníze. Jméno GTO si Pontiac vypůjčil od Ferrari, zkratka znamená Gran Turismo Omologato. Mezi fanoušky si vůz brzy vysloužil přezdívku „the Goat“.

GTO původně debutoval jen jako volitelný balíček k modelu Tempest a LeMans, ale úspěch byl takový, že se v roce 1966 stal samostatným modelem. Odstartoval celou éru amerických muscle cars, do které se vzápětí vrhly i konkurenční značky.

Firebird, Trans Am a vrchol slávy

V roce 1967 Pontiac představil další ikonu, sportovní kupé Firebird. Vůz sdílel takzvanou F-platformu s Chevroletem Camaro, ale dostal vlastní výraz, mimo jiné integrované nárazníky a úzká koncová světla. Firebird se vyráběl až do roku 2002 a stal se jedním z nejznámějších amerických pony cars.

V roce 1969 přibyla výkonnější verze Firebird Trans Am, která se postupem času stala synonymem celého modelu. Na začátku 70. let, v poslední éře velkých motorů před nástupem emisních norem, vznikly nejsilnější verze s motorem 455 Super Duty. Pak ale přišla ropná krize, přísnější emisní pravidla a vyšší pojistné, které americkým muscle cars zlomily vaz. Výkony klesaly a zlatá éra končila.

Když auto hraje hlavní roli

Firebird Trans Am ovšem čekala druhá sláva, tentokrát na filmovém plátně. V roce 1977 se černo-zlatý Trans Am Special Edition s velkým potiskem ptáka na kapotě, kterému Američané přezdívají screaming chicken, objevil ve filmu Smokey and the Bandit po boku Burta Reynoldse. Film se stal nečekaným hitem a prodeje Firebirdu raketově vystřelily. Z 68 745 kusů v roce 1977 na 117 108 kusů v roce 1979, čímž model předstihl i příbuzné Camaro. Úspěch byl tak velký, že Pontiac odložil nástup nové generace o dva roky.

Druhá velká role přišla v roce 1982. Černý Trans Am třetí generace se stal autem jménem KITT v televizním seriálu Knight Rider s Davidem Hasselhoffem. Inteligentní, mluvící a prakticky nezničitelné auto se zařadilo mezi nejslavnější vozy televizní historie. Seriál běžel až do roku 1986 a Trans Am díky němu znala další generace diváků.

Úpadek v osmdesátých a devadesátých letech

Osmdesátá léta nebyla pro Pontiac ani pro celý General Motors snadná. Emisní normy a tlak na úspornost znamenaly konec velkých objemných motorů a značka hledala nový směr. V roce 1984 přišel zajímavý pokus, dvoumístný vůz Pontiac Fiero s motorem uloženým uprostřed, což byla mezi americkými sériovými vozy té doby rarita. Fiero mělo rozpačitý start, a právě když se po pár letech vývoje dostalo do dobré formy, výrobu v roce 1988 GM ukončil.

Značka v té době jela pod sloganem „We Build Excitement“, ale realita byla skromnější. Velká část modelů vznikala jako takzvané badge engineering, tedy přeznačkované vozy jiných divizí General Motors. Pontiac postupně ztrácel vlastní technickou identitu, kterou si vybudoval v 60. letech.

Poslední kapitola

Na přelomu tisíciletí se Pontiac pokoušel oživit svou performance pověst. V roce 2001 představil kontroverzní crossover Aztek, jehož design se stal terčem posměchu, byť si vůz později získal kultovní status jako auto Waltera Whitea v seriálu Breaking Bad. V roce 2004 značka oživila slavné jméno GTO, tentokrát na základě australského vozu Holden. Následoval svěží roadster Solstice a v roce 2008 výkonný sedan G8, který kritici označovali za jeden z nejlepších vozů, jaké kdy nesly značku Pontiac.

Jenže přišla finanční krize. General Motors se v roce 2008 ocitl na pokraji bankrotu a musel přijmout vládní pomoc, jejíž podmínkou byla rozsáhlá restrukturalizace. V dubnu 2009 GM oznámil, že značku Pontiac do konce roku 2010 ukončí a soustředí se na čtyři hlavní značky, Chevrolet, Buick, GMC a Cadillac. Spolu s Pontiacem zmizely i Saturn a Hummer. Poslední vozy Pontiac sjely z linky koncem roku 2009 a poslední dealerské smlouvy vypršely 31. října 2010. Po více než osmdesáti letech tak značka definitivně skončila.

Co po Pontiacu zůstalo

Pontiac je dnes značkou, která už neexistuje, ale rozhodně nezmizela z paměti. Mezi sběrateli klasických amerických vozů patří jeho modely k nejvyhledávanějším, obzvlášť GTO ze 60. let a Firebird Trans Am ze sedmdesátých a osmdesátých let, jejichž ceny u zachovalých kusů stoupají. Pontiac je důkazem, že auto může být víc než dopravní prostředek. Může být filmová hvězda, symbol éry i předmět celoživotní vášně. Pokud vás americké klasiky lákají, narazíte na ně i mezi nabízenými vozy Pontiac.

Příběh Pontiacu je v jádru příběhem o tom, jak se obyčejná značka stala legendou díky odvaze vsadit na výkon a styl. A také o tom, že ani legenda není věčná, když se nad celým koncernem zatáhnou mraky.